Bibi a proč právě ona

04.03.2011 17:15

 

Plemeno Basenji bylo pro naši rodinu ještě tak před dvěma lety téměř neznámou psí rasou. Jednoho dne jsme na ně ale narazili na internetu a zároveň v atlase psů. Byla to láska na první pohled, jen co je pravda. A tak jsme se začali více zajímat. Jaké bylo ale naše překvapení, když pejsek tak aristokratického vzhledu a postavy je prachobyčejně tvrdohlavý jak mezek, a těžko vycvičitelný (není to tak ale doopravdy, o tom však později). Ale ani toto nás neodradilo. Stále více a více jsme se zamilovávali a láska našla naplnění v momentě, kdy jsme naší Bibinku uviděli jako štěňátko v inzerci prodeje štěňat. Naše reakce byla okamžitá a Bibča byla zamluvená.

Chovatelé, u kterých jsme si Bibinku zamluvili, nás samozřejmě upozornili na mnohá úskalí, která s sebou soužití s Basenjíky přínaší. Jako např., že dobrý Basenji je unavený Basenji, že je nutné chodit na dlouhé procházky, neb jsou to psi, kteří potřebují pohyb, ale také, že nesmírně milují svoji rodinu a jsou na ní závislí a tak jsou nejraději, když mají celou rodinu pohromadě a když ne bývají smutní, atd. Bylo toho dost. Ale naše rodina je dost aktivní, a tak nás ani toto neodradilo. Na druhou stranu nám řekli, že je to nejúžasnější psí plemeno, s čímž já souhlasím (ale..).

A tak padlo rozhodnutí a dne 2. února 2010 jsme razili (toho času sněhem zavátými silnicemi) směr Liberec. Když jsme dorazili, přivítala nás směčka tří dospělých pejsků, resp. dvou feneček a jednoho psa. Hned nás překvapilo, jak důstojně se chovali, neskákali, ale bylo zřejmě, že radost z návštěvy měli. Mimochodem, víte co je vtipné u Basenjíků? Oni mají zatočený ocásek, někde dokonce dvakrát, a když se radují, kdy jiní pejsci vrtí osáckem ze strany na stranu, tak oni jej jaksi jen klopí, jak kdybyste klopili dlaň ze strany na stranu. Je to vážně legrační.  Tak dál - a všichni tři byli neskonale milí a nádherní. No a pak už jsme viděli čtyři zrzavo bílé chlupaté koule. Na dotaz, která je ta naše, jsme byli nasměrováni na tu nejkousavější. Ale byla úžasná. Nádherná. A tak po vyřízení vše nutných náležitostí a koupě velkého pytle granulek (neb jsme se domnívali, že tohle bude ta její mňamka - jak jsme jen byli naivní) jsme vyrazili směr domov. Už tenkrát, když jsme nasedli do vozidla, jsem měla tušit, že si nevezeme štěňátko, ale malého ďábla (samozřejmě milovaného). Už v autě se pustila do mé kožené kabelky (úplně jí bylo jedno, že jí vytrhli z mateřské náruče, hned si našla kompenzaci).

Příjezd domů - byl nadmíru pohodový. Bibinka vešla domu, proběhla (probatolila) si byt a zabrala mi mé křeslo. Ano MÉ křeslo. Četla jsem sice něco málo o tom, že Basenjíci si vždy zaberou nejlepší místo v bytě, ale MÉ křeslo ?????

—————

Zpět